Přestože tyto drobné žabky vstoupily do podvědomí lidí především díky svým kožním toxinům, ve skutečnosti je jedovatá pouze necelá polovina z asi 175 známých druhů. Ty opravdu nejjedovatější, představující pro člověka skutečné smrtelné nebezpečí, by se však určitě daly spočítat na prstech jediné ruky. Například jeden z více jak dvou set různých alkaloidů vylučovaných kůží většiny pralesniček - pumiliotoxin C, nepatří zrovna mezi ty nejtoxičtější, ale díky své palčivé svíravé chuti má za úkol případného predátora spíše odradit, což se v kombinaci s výstražným zbarvením pralesničkám velice dobře daří. U rodu Phyllobates byly naopak zjištěny velice účinné složky batrachotoxiny, jejichž zásluhou se několik druhů tohoto rodu může právem zařadit mezi nejjedovatější žáby vůbec. Tak třeba svítivě žlutá pralesnička strašná (Phyllobates terribilis) je jednou z mála druhů, jejíž silný kožní neurotoxin je dodnes využíván indiány na hroty svých šípů a šipek do smrtících foukaček. Jedovatost této asi 3 cm velké žabky lze celkem snadno vydedukovat i z jejího českého pojmenování, jenom pro zajímavost: jed této žabičky by údajně s přehledem vystačil na usmrcení 20 000 myší, nebo osmi dospělých lidí. Kožní sekret pralesniček navíc dost odpudivě páchne, což nejenom dokáže spolehlivě odradit od útoku většinu dravců, ale jeho přítomnost je i skvělou ochranou proti parazitům a plísňovým či bakteriálním kožním chorobám. Je zvláštní, že např. žáby rodu Colosteus nejsou jedovaté téměř vůbec, čemuž odpovídá i jejich nenápadné hnědavé zbarvení, mající za úkol žabku v hustém podrostu spíše zneviditelnit. Toxiny pralesniček se dělí do mnoha skupin které se sice trochu liší druh od druhu, ale v zásadě jde jen o jejich vzájemné kombinace. Právě na základě přítomnosti či absence některých složek jedu a několika drobných anatomických odlišnostech, vědci rozdělili tyto žáby prozatím do několika základních zoologických rodů. Díky stále novým poznatkům však dnes probíhají v taxonomii pralesniček časté změny, takže výčet známých rodů nemusí být ještě zdaleka konečný - bude-li ovšem vzhledem k rychle mizejícím přirozeným biotopům, možnost ještě nějaký nový druh objevit a popsat: